Před dvěma dny jsem
se zamiloval do plavání. Plánoval jsem si, jak budu chodit třikrát
týdně na kryťák a zdolávat bazén za bazénem. A tak jsme
vyrazili i dnes, jenže...
Jenže je zavřeno.
Odstávka. Do září. Bůh se nejvíc nasměje, když vidí člověka
plánovat.
Změna plánu spočívala
v tom, že zajdeme na Bajdu, což je klasické koupaliště. Nemám
rád koupaliště, protože tam bývá moc lidí, plavat se tam
víceméně nedá, člověk musí být v pozoru, ať mu někdo v
bazénu neutopí ratolest, nebo ať se u bufetu neumlsá k smrti.
Naštěstí přišel
kámo Mira a vymyslel to líp. Šli jsme na Bagrák.
Bagrák je rybník, má
hnědozelenou vodu, je větší než bazén a plave v něm méně
lidí. Za dvacet pět korun vás pustí do yachtclubu, kde se jim
můžete válet po posekaném trávníku, házet si frisbee, nebo
bojovat s větrem o badmintonový košíček a při tom popíjet
cider. A přesně to jsme dělali. A navíc jsme i plavali.
Zelenohnědá voda je
vyhřátá od slunce, dno je plné kamení, takže našlapujete
opatrně. A za chvíli si říkáte, jak to kamení bylo zlaté,
protože jste po kotníky ve slizkém bahně. Já vím, asi jsme
zhýčkaný. Nikdy jsem neměl koupání v rybníku příliš v
oblibě, snad jen s výjimkou rybníku u Starého Města pod
Landštejnem, kde jsem trávil nejedny prázdniny a kde měli v
rybníce tuny pijavic. Tam alespoň člověk užil nějakou legraci.
Vykašlali jsme se na
dno a plavali. Plavali, plavali, snad deset minut, už jsme byli v
půlce bagráku, tak zkusím jen tak z principu spustit nohy na dno a
ejhle, stále dosáhnu, po kotníky v něčím hrudním koši,
zatímco ten svůj mám z většiny nad hladinou. Navrhoval jsem Ole,
že to přeplaveme celé, že někdo to přeci hluboké být musí,
ale ona že ne a že už chce plavat zpátky a děti se musí
poslouchat.
Když si člověk
odmyslí ty ostré, nebo slizké věci, bylo to víceméně fajn.
Každopádně v bazénu se vám nestane, že by si to kolem vás po
hladině rázovala užovka obojková. Pronásledovali jsme ji,
zahnali jsme ji pod hladinu, takže získala náskok a než jsme se
nadáli, byla zpátky v doupěti.
Ola pak večer na
youtube sledovala dokumenty o nebezpečných zvířatech, které u
nás žijí, neví zda k tomu dala užovka popud, nebo šlo o souhru
okolností, každopádně nebyla tím nadšená, takže přešla na
Amazonii, což je jiná káva.
Taky jsme byli běhat.
Malé kolečko, tři kilometry právě kolem Bagráku. Ola to jistila
z kola. Běželo se dobře, povedlo se to na jeden zátah.
Večer jsme se šli
ještě projít se psem, pojali jsme to jako stezku odvahy. Spalo se
nám báječně.
Strava
Snídaně klasika –
černý chléb s paštikou, svačina půlka lázeňského oplatku, k
obědu bramborová kaše, kuřecí nugeta a volské oko, ke svačině
cider, k večeři makaróny s omáčkou z kuřecího masa a zeleniny.
A červené víno. A pak že to bez piva nejde :)
Příjem 1630 kcal
Výdej 3017 kcal
Žádné komentáře:
Okomentovat