Ráno jsem byl na
vážkách. Vzhledem k tomu, že to bylo hned po ránu a bylo to
doma, mohlo se to odehrát bez trička a kalhot, přesto... bylo to
méně než sto. Chápete? Méně než sto. Slezl jsem a vylezl zpět
a furt to bylo méně než sto. Srdíčko mi plesalo. Snaha nese
ovoce! Necelé tři týdny a sedm kilo dole! Takový úspěch si
zasloužil odměnu, říkal jsem si. A tak jsem váhal mezi pizzou a
běháním, obojí znělo lákavě, takže jsem si dopřál obojí.
17.6. jsem absolvoval
běh, který mě málem zabil. Pokud budete listovat zpět tak
zjistíte, že jsem si k němu poznačil toto: Běhat
v poledne je hloupý nápad. Chtěl jsem jít dopoledne, ale pořád
jsem to před sebou tlačil, až to vyšlo na dvanáctou. Venku
maximální pařák a cesta, kterou jsem si naplánoval, vedla přes
kopec. Nejblbější možná kombinace.
Jeník
nyní, na rozdíl od Jeníka tehdy, je zocelený Tatrami, desítkami
naběhaných a nachozených kilometrů, říkal jsem si. A tak jsem
se rozhodl tuto sebedestruktivní cestu zopakovat opět v pravé
poledne.
Ten
kopec, na který jsem měl v plánu opět běžet se jmenuje Loučka
a měří 377 metrů. Běží se tam přes zahrádky, celkem se
nastoupá zhruba 130
metrů, zpátky se běží přes les do Těšova a pak po asfaltu
zpět. Celkem tato trasa měří 5 a půl kilometu a napoprvé jsem
ji zdolal za necelých 47 minut, s vypětím všech sil. Byl jsem
zvědavý, zda jsem se za
těch čtrnáct dní někam posunul.
Vyrazil
jsem a rychle jsem si našel dobré tempo. Lehce se mi dýchalo, nic
mě nebolelo, nic mě nepíchalo. Voda v láhvi šplouchala a spolu s
údery podrážek a mým dechem působila téměř hypnoticky, skoro
jako souzvuk šamanských bubnů. Kousek jsem běžel i do kopce a
pak jsem přešel do chůze. Vykračoval jsem svižně, popoháněl
jsem nohy a líbilo se mi, že už i při chůzi do kopce dokáži
vydýchávat a relaxovat. Dřív by mě vyšťavovalo jen to. Jakmile
skončila nejprudší část, pustil jsem se opět do běhu.
Běžel
jsem neustále mírným stoupáním. Štěrk vystřídala tráva, na
chvíli jsem zvolnil a jakmile jsem byl na vrcholu, opět jsem
nasadil do běhu. Pole vystřídal les, stín hodně pomohl, navíc
chvíli rovina a pak dlouho klesání. Běžel jsem ve svém tempu,
nehonil jsem to, soustředil se na dýchání a nepřemýšlel o tom,
že bych někde chtěl zastavit. Prostě jsem to nechal osudu. A
běželo se mi skvěle.
Doběhl
jsem do Těšova, rána od slunce byla jako rána pěstí. Běžel
jsem dál, pot ze mě tekl a já mířil k cíli. A nohy přešly do
chůze až po třech kilometrech běhu :-O
Měl
jsem radost. Chvíli jsem šel a pak ve dvou cyklech doběhl/došel
zbytek cesty. Věděl jsem, že jsem byl rychlejší než minule, ale
nevěděl jsem o kolik. Zastavil jsem ve stínu a zkontroloval údaje
v aplikaci.
35
minut 38 sekund. Wau. Jedenáct minut zlepšení. Jedenáct minut na
5,5 kilometru! Za čtrnáct dní mého tréninku! Řeknu vám, běh
je kouzlo. Zabývám se psaním, kresbou, malováním, hrou na
kytaru... v ničem z toho nezažijete takovou progresi, jako při
běhu. Nechápu to. Ale dělá mi to radost :) A víte co? Věřím
že jednou to třeba proběhnu celé na jeden zátah, bez chůze,
kopec nekopec.
Po
každém takovém běhu pak chodím ve stínu. Vydýchávám. Nesmím
se posadit, to si pamatuji už ze školy, ale nemám ani takové
tendence. Chůze, dokud se dech a tep nesrovná, pak sprcha. Boží
dary.
Strava
Snídal
jsem buchtu s rybízem, obědval jsem dezert z kokosového mléka s
medem a tapiokou (tapioka je úplně úžasná věc, škrobové
kuličky ze stromu manioku, ze kterých lze udělat puding, nebo je
používat jako přílohu místo rýže, jsou velmi výživné a
zdravé), k obědu jsem měl půlku pizzy Habanero a tři kousky vy
víte čeho, k večeři trochu kuskusu s kuřecím masem.
Příjem 1976
kcal
Výdej 3562
kcal
Podpořte tento projekt a získejte všechny užitečné informace o tělesné proměně ve formě knihy. Kupujte zde: https://www.hithit.com/cs/project/4972/zivotni-fight-bricho-vs-100-dni
Děkuji :)
Žádné komentáře:
Okomentovat