Chuďátko miminko
Tarošek, chlapeček, musel do psího hotelu, protože nebyl nikdo,
kdo by ho přes víkend pohlídal. Psychicky jsem ho na to
připravoval. Říkal jsem mu, že půjde na dovolenou, že půjde do
hotelu a vypadal, že mu to vrásky nedělá. Pravdou je, že jsem
tím připravoval spíše sebe.
V Uherském Brodě je
psí hotel. Jsou to kotce, venkovní, vnitřní, kam můžete
ubytovat svého miláčka s vědomím, že se o něj někdo postará,
že mu dá najíst a půjde se s ním projít. A tak jsme ráno
vyrazili. Šli jsme přes celý Brod, pak po cyklostezce mezi
dvoumetrovými slunečnicemi a Taroš to bral furt jako dobrou
procházku. Dorazili jsme k hotelu, tam to furt bylo fun, protože
tam byli i jiní psi. Někteří ubytovaní, kteří se zrovna
venčili, jiní na nástupu. Hromada zábavy.
No nechal jsem ho tam. Dostal košili, ať má pocit, že je tam kromě něj ještě něco domácího a pak ještě kostičku, o kterou se tak rád přetahuje. Pan domácí mu slíbil, že vedle něj ubytuje fenu, tak snad... Smutný pohled přes rameno a výlet mohl začít.
Jeli jsme do Tatranské
Lomnice, malebné vesničky plné hotelů a penzionů na úpatí
Lomnického štítu. Cesta proběhla podle očekávání, ubytování
booklé přes internet taky na jedničku, nezbývalo než se převléct
do sportovního a začít se drápat do mraků.
Přálo nám počasí.
Tedy foukalo, to jo, ale relativní teplo s opravdovým bezdeštěm
se vskutku hodí.
Vrchol vidět nebyl,
stanice lanovky u Skalnatého plesa – náš cíl – ano. A to
stačilo, aby to nahnalo hrůzu.
Chvíli jsem přemýšlel,
zda jsem neměl zvolit jiný oděv, něco tesilového, budu přeci na
plese, ale nic takového jsem si nezabalil.
Není to daleko. Právě
naopak. Vypadá to neuvěřitelně blízko. A neuvěřitelně vysoko.
Nejdřív je to jen taková asfaltkovoserpentinová sranda, pak ovšem
člověk přijde naprosto schvácený do Startu a tam teprve začíná
ta pravá hitparáda a s každým dalším krokem jsou ty hory čím
dál víc krušné.
Kamenitý terén, který
vám nedá žádný krok zadarmo, stoupání snad 110 stupňů a vítr
225 km v hodině. Nejdřív se pěkně zapotíte a pak se to do vás
opře v celé parádě. A teploměr ukazuje 12 stupňů, protože je
rozbitý, nebo šílený, každopádně ten vítr má na teplotu jiný
názor. A nahoře je to fajn. Je tam hřiště pro děti, pleso,
zavřená observatoř, zavřená hospoda, zavřená lanovka. Tak se
tam na chvíli posadíte, abyste pěkně promrzli a pak se začnete
sunout dolů. Ti statečnější se mohou kutálet, je to přeci jen
sjezdovka, stromy vás brzdit nebudou. Navíc jak jsem psal, není to
dolů daleko. Ale ty kameny…
Předražené pivo jsme
si dali u Humna, kde se parkuje na stropě, takže výlet se vskutku
podařil. Pokud z toho něco bolí, jsou to úpony u kolen, ale i ty
úpony vědí, že pravé dobrodružství na nás čeká až se
slunce opět vyhoupne nad obzor.
Nezbývá než
zalehnout a přemýšlet, co dělá rekreant Tarošek?
Strava
Snídal jsem tvarohovou
buchtu, obědval salát z řepy s bagetou, svačil půlky různých
raw a ořechových tyčinek, večeřel sardinky s chlebem. A pivo.
Příjem 1974 kcal
Výdej 3788 kcal
Podpořte tento projekt a získejte všechny užitečné informace o tělesné proměně ve formě knihy. Kupujte zde: https://www.hithit.com/cs/project/4972/zivotni-fight-bricho-vs-100-dni
Děkuji :)
Žádné komentáře:
Okomentovat