54. den – 6.8.2018 Cíl

Všech osm pravidelných čtenářů muselo postřehnout, že v poslední době sem píši sporadicky. Je to tím, že jsem přešel do nového režimu, kdy tomu všemu přestávám dávat takovou pozornost a nechávám to, ať to jede samo. Nepíši si jídlo, které jsem snědl, tudíž nemám ponětí o tom, kolik to bylo kalorií, což ale neznamená, že bych se urval ze řetězu. Jím když mám hlad a vybírám si jídlo, na které mám chuť.

Od středy do pátku jsem maloval, tudíž jsem pak nenašel dostatek energie a motivace, abych šel ještě sportovat. Běhat jsem byl v sobotu, v největším parnu jsem běžel za Kroměříž a zpět, uběhl přes šest kilometrů, z toho pět na jeden zátah. Bylo to famózní. Chladil jsem se potom studenou sprchou a to bylo ještě famóznější.

Dnes, tj. v pondělí ráno jsem si dal další běh. Okruh z minulého (předminulého) týdne, 12 km přes les a kopec. Zvládl jsem opět přes pět kilometrů na jeden zátah, oproti sobotnímu běhu lepší teplota, horší terén. V cestě je kopeček, který zdolávám více méně od počátku svého snažení. A vždy jsem ho šel. Minule jsem ho vyběhl čtvrtinu a dnes jsem měl v plánu vyběhnout ho alespoň do poloviny. A ejhle, vyběhl jsem ho celý :) To mě hodně potěšilo. I zbytek trasy se běžel skvěle, nejhorší stoupání přes les (necelé 2km) jsem šel, jinak téměř pořád běžel.

Abych si toho pořádně vážil, vlezl jsem po dlouhé době na chytrou váhu. A čekala mě další skvělá zpráva. Na začátku jsem si jako cílovou váhu stanovil 92 kg, což znamenalo shodit zhruba 15 kg. A tadá, váha píše 92 kg :) Aktuálně mám na sobě 13,2 procenta tuku, což je dobré. Svalů mám 41,5 procenta, což je rovněž fajn. Útrobní tuk mám na levelu 7, takže vše je přesně tak, jak jsem chtěl :)

Ještě nekončím. Budu na sobě pracovat dál. Už asi ne na váze, spíše se teď zaměřím na vytrvalost a snad i na posilování. Takže občas sem hodím report. Díky za přečtení :) Přeji hodně zdaru.

47. a 48. den – 30. a 31.7.2018 Bruslař

Ale fakt profík. V obou dvou dnech jsem měl pracovní schůzky a oba dva dny jsem využil brusle jako dopravní prostředek.

V pondělí jsem měl odpoledne jednání ve Zlíně. Byl nesmysl dojet na schůzku zlitý potem, tak jsem jel vlakem s bruslemi v rukou a inline jsem byl až potem. Jel jsem z Otrokovic do Kroměříže, trať kterou už znám, takže mě žádné překvápko nečekalo. No… snad jen nedostatek vody. Bylo totiž horko a půl litr nebylo dost :(

V úterý ráno jsem měl schůzku ve Kvasicích. Jel jsem na bruslích tam i zpět. Čisté oblečení jsem si vezl v baťůžku, stejně tak i sandále, převlékačka proběhla v parku za asistence místních sekáčů.

Strava jak již obvykle, výkony nad 3200 kcal, takže cajk.

44., 45., 46. den – 27. - 29.7.2018 Komenského půlky a hrad v Brumově

Komenského půlka je terénní půlmaraton, který se běhá v dubnu, tzn. že letos již díky bohu byl a příští rok snad bude zas. A já na něm. Mám to v plánu, pokud natrénuju. A tak jsem s tím začal.

Běží se do Maršova, což je osada, kterou zničil v šedesátých letech zemský posun, či něco takového. Je to konečná a tak jsem se tam chtěl podívat. V pátek jsem nasedl na kolo a vyrazil.

Neprojížděl jsem celou trasu po Komenského půlkách, spíše jsem zamířil někam mezi po něčem, co se jmenuje Maršovská naučná stezka. Šlape se tam kopec v lese, což bylo něco fantastického. Kolem ticho, člověk slyší jen svůj dech, srdce tepe až někde v hlavě a vy stojíte ve šlapátkách a zvedá se vám přední kolo. Moc se mi to líbilo.

Nad Maršovem je dalekohled a výhled široko daleko. Je tam spousta ovocných stromů a zpátky se jede po silnici, kde potkáte auto, jen když máte štěstí. Najezdil jsem něco okolo 18 kilometrů, vzalo to necelou hodinu.

V sobotu jsme šli s Marťou na hrad v Brumově. Dojeli jsme vlakem do Bylnice a odtud pěšky do Brumova, abychom si užili i trochu chůze. Hrad v Brumově je malý, ale krásný. Každou půlhodinu dělají komentované prohlídky a i když jsme byli jediní, dostali jsem ji, takže plný počet pro správu hradu. Prošli jsme se po Brumově a zamířili zpět do Bylnice. Nachodili jsme přes patnáct kilometrů.

V neděli jsem vyrazil opět na Maršovskou NS, tentokrát jsem si místo kola osedlal běžeckou obuv. Neměl jsem v plánu zdolat tu trasu celou. Jakmile jsem vylezl lesní kopec, zamířil jsem podél silnice směrem k Brodu, až do Maršova jsem neběžel. I tak to bylo necelých 13 kilometrů. Byl jsem zvědavý, jestli zvládnu běžet takový kus, přeci jen je to dvakrát tolik, než běhám obvykle, navíc část v terénu a přes kopec. Zvládl jsem to. Čas jsem měl pomalejší, to dá rozum, chtěl jsem to stihnout za hodinu a půl a to se povedlo. Nejhorší úseky jsem zdolával chůzí, ale i tak je potěšující, že po urvání 10 km jsem schopný přepnout do běhu a vydržet víc než kilák na jeden zátah. Je jasné, že se zlepšuji, ale na půlmaraton to zatím není ani náhodou.

Jedl jsem jako obvykle, každý den se mi povedlo dostat spálené kalorie nad 3200, tudíž spokojenost.

42., 43., 44. den – 24. - 26.7.2018 Malování

Ano, malování. Vstávačka po páté, návrat po sedmé. Zaplý krokoměr mi naměřil kolem 15 kilometrů denně, takže na cokoliv dalšího nebyla nálada, ani energie. Nevím kolik energie spálím při malování, ale o tom už jsem tady filozofoval. Snažil jsem se něco sníst hned ráno, ale většina jídla se odehrála až večer ve formě večeře a piva. Asi mi to tak vyhovuje. Kdybych se někde nadlábl, moc bych toho pak neudělal.

Příjem ve všech třech dnech byl v průměru, který držím, výdej byl... podle aplikace nižší, ale aplikace nebere v potaz to malování jako aktivitu. Jediný důležitý údaj ukázala váha a to 94 kg. Zbývají 2 kilogramy a bude to cílových 15. Pecka.

40. a 41. den – 22. a 23.7.2018 Traťový rekord a procházka

Nestíhačka. Včera jsem si na článek vzpomněl až když jsem byl v posteli a vzhledem k tomu, že jsem dnes vstával v pět, nechtěl jsem na své aktuální pozici nic měnit. Pravdou je, že to neuteče… na rozdíl ode mě :D

V neděli jsem běžel svůj polední běh. Je to něco nad pět kiláků, přes kopec. Zatím při žádném běhu jsem kopec neběžel a když, tak jen pár kroků, než mi tělo řeklo, jak hloupý je to nápad. Nyní došlo k posunu. Před kopcem jsem nezastavil, snad jen lehce zpomalil. Víc jsem se uvolnil a běžel jsem vzhůru. Byl jsem zvědavý, jak dlouho to vydržím a kupodivu jsem to vydržel téměř ¾ kopce. Fascinující. Už jsem si jistý, že ten kopec jednou dám. Že dám jakýkoliv kopec, který potkám.

Z vrcholu zpátky na základnu jsem to taktéž uběhl na jeden zátah. Tempo bylo horší, než při běhu po rovině, ale lepší, než posledně na téže trati - 6 minut 14 vteřin na kilometr.

Včera jsem se šli s Martinou a Tarošem projít. Šli jsem z UB do Nivnice a zpět. Po polňačkách, v příjemném tempu, abychom mohli obdivovat vážky, motýly, stonožky a spoustu dalších krásných tvorů. Ušli jsem 16 kilometrů a samou radostí jsme to oslavili na Amosu pizzou. Taroška to zmohlo. Večer ležel jako zabitý, chvílemi i zapomínal prdět.

Strava:

V neděli jsem snídal buchtu s ovocem, kousek hermelínu, polévku, brokolicové karbanátky a hranolky z trouby. Večeřel jsem černý chléb s hermelínem a merlot.

V pondělí jsem snídal černý chléb s paštikou a plátek eidamu, svačil rýžový chlebíček s čokoládou, jablko, mirabelky od cesty a půl proteinové tyčinky, večeřel půl pizzy a pár piv, štramberské ucho a kávovou čokoládku.

Příjem:

Neděle 1482 kcal

Pondělí 1767 kcal

Výdej:

Neděle 3147 kcal

Pondělí 3463 kcal

39. den – 21.7.2018 Pouze chůze

Co se pohybu týče, nic extra se neodehrálo. Přesto se mi povedlo splnit limit. Jak je to možné?

Ráno jsem vyrazil v Kroměříži na náměstí, pochodil jsem co jsem potřeboval, zpátky to vzal přes Kaufland. Pak jsem jel do Brodu, cesta z nádraží a potom ještě jednou, když jsme šli na náměstí na pizzu. Večer krátká procházka s Taroušem a ejhle, hned je to přes patnáct kilometrů v součtu.

Tohle je síla chůze. Kdykoliv se mě někdo zeptá, co jsem udělal pro to, abych shodil špek, řeknu že hlídám stravu a sportuju, chodím, běhám, jezdím na bruslích, kole atd. A na to lidé rádi říkají, že by taky rádi shodili, ale na sport nemají čas. Pravdou je, že člověk má čas na to, na co si ho udělá. Navíc to sportování má sílu v pravidelnosti. Běhání zabere zhruba 45 minut, což není taková katastrofa. A co je hlavní, člověk je při tom sám se sebou. Není to vyhozený čas, jako třeba u sledování televize, ale právě naopak – je to opravdový, využitý čas.

Včerejšek byl důkaz, že nemusí být k dispozici třeba ani ta třičtvrtěhodina. Pokud máte psa a pokud s ním půjdete čtyřikrát ven, pokaždé ujdete minimálně 300 metrů. To je 1200 metrů za den. Pokud s ním půjdete třikrát 500 metrů a jednou dva kilometry, je to 3500 metrů smysluplného, nenáročného pohybu pro vás i psa. Můžete jít pěšky do práce i z práce, nebo jet na kole, pokud to máte dál. Můžete nechat auto v garáži a zajít pěšky nakoupit. Všechno se to k sobě přičítá. Můžete si koupit koloběžku a všude jezdit na ní. A ono se to projeví.

Nechápu, proč je před fitness centrem parkoviště? Proč někdo jede autem někam, kde bude běhat na pásu? Síla je v těch přesunech, v energii, kterou do nich dáte. Vy, nebo motor.

Není na místě hovořit v těchto věcech o čase. Pes je zakopaný v prioritách.

Strava:

Snídal jsem perník, obědval kousek mražené pizzy, mlsal kousek pistácií a čokolády, večeřel půlku pizzeriapizzy a pár piv k tomu.

Příjem 2111 kcal

Výdej 3159 kcal

38. den – 20.7.2018 Sir

Pokud neradi běháte, kupte si kolečkové brusle. Když chci, aby nohy odpočívaly, jedu na bruslích. Mám pocit, že při bruslení zapojuji naprosto jiné partie, než při běhu. Navíc ujet dvacet kilometrů je v pohodě, oproti uběhnutí šesti kiláků, člověk je na tom úplně jinak. Mám pocit, že bych ujel minimálně stovku (a tomu věřte, že to dřív nebo později zkusím), než bych se dostal do stravu, že už raději ty brusle vyzuju. Bruslení je bezva, jenže...

Na tu pravou stezku, po které chcete bruslit, se z Kroměříže dostanete tak, že jedete po stezce z dlaždic, které vám rozbijí hubu (jak jsem již nedávno fňukal), nebo jedete po silnici okolo Bagráku, okolo letiště, která naštěstí není příliš frekventovaná. V zájmu sebezáchovy jsem zvolil druhou možnost a vyrazil do Trávnických Zahrad po silnici.

Podle stránek PČR je jezdec na kolečkových bruslích brán jako chodec, tudíž musí k jízdě využít chodník. Pokud chodník není, jede po komunikaci na levé straně. Jel jsem tedy na levé straně. A nelíbilo se to dvěma automobilistům a pár cyklistům. Chápu, že když musíte na vcelku úzké cestě přejet mezi jedním bruslařem, který jede vlevo a stádem jiných, kteří jedou vpravo, budete své primitivní signály vysílat na levou stranu. Ale uvědomte si, že já jedu správně. Přítelkyně mi poradila, ať si to vytisknu na tričko. Nápis: Jedu po správné straně. Pomohlo by to? Asi ani ne.

Naštěstí od Trávnických Zahrad je to na pohodu. Sjel jsem to do Kvasic, zpět a pak ještě půl cesty tuplem, takže celkem to hodilo dvacet kilometrů. Pohoda. Jak říkám, kupte si brusle. Kalorie od vás utečou jen co to cinkne na kase.

Strava:

Snídal jsem černý chléb s paštikou, obědval jsem zbytky těstovin se sekanou, večeřel bramborovou kaši s rybími prsty, později pivo a kousek hermelínu.

Příjem 1522 kcal

Výdej 3807 kcal